Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

    

Kámen, tentokrát prubířský

 

O nálezu drobného kamenného artefaktu a jeho důsledcích

 

Jan Zavřel

 

Při rutinním zpracování nálezů z archeologického výzkumu provedeného v roce 2000 pracovníky Archeologického ústavu AV ČR v Soukenické ulici č. parc. 1190 na Novém Městě v Praze 1 (Ježek et al. 2010) byl autorem článku petrograficky zkoumán drobný kamenný předmět s hladce obroušeným povrchem lichoběžníkového tvaru a  takřka neměnné tloušťky (48 x 10/20 x 7/8 mm), v nejužší části šikmo provrtaný (foto 1, obr. 1/1).

   Pocházel z vrstvy datované pomocí analýzy doprovodných keramických zlomků do období okolo přelomu 12. a 13. století. Použitá hornina, pravděpodobně kontaktní rohovec či kvarcit, měla šedočernou barvou a celistvý vzhled bez texturních znaků. Při pozorování pod binokulárním mikroskopem se na několika místech povrchu artefaktu projevily shluky zlatavých zrnek. Pro rozřešení otázky, zda se jedná o jemně vtroušený přírodní sulfid (pyrit, pyrhotin?), nebo o otěr kovu, bylo použito elektronové mikroanalýzy a pozorování povrchu předmětu pomocí elektronového mikroskopu. Těmito metodami došlo k zaměření a detekování šupinkovitých zrnek složených z prvků s vysokým protonovým číslem (pod elektronovým mikroskopem se v režimu pozorování zpět odražených elektronů /BSE/ projevují svítivými bílými barvami) – foto 2. Uvedené anomálie měly složení slitin zlata, mědi a stříbra (53-57 % Au, 29-33 % Cu, 14 % Ag) o ryzosti zlata kolem 13 karátů. Na základě potvrzení přítomnosti liniových stop kovu, vzniklých škrtnutím (otěrem) předmětem ze slitiny zlata přes vybroušený povrch kamene, byl nález klasifikován jako prubířský kámen – první středověký exemplář tohoto typu v archeologických sbírkových fondech ČR. 

 

Foto 1. První identifikovaný středověký prubířský kámen ve archeologických sbírkových fondech ČR; lokalita Praha 1, Nové Město – Soukenická ul. parc. č. 1190.

Foto 2. Mikrofotografie otěrů zlata (světlé partie s vyšším protonovým číslem) na povrchu prubířského kamene ze Soukenické ulice; detekce zpět odražených elektronů. Měřítko vlevo nahoře: 500 μm.

 

   

   Odvěká touha velké části lidstva obklopovat se předměty z blyštivých kovů a kumulovat majetek dala vzniknout řemeslu, pro které určité typy hlazených kamenů představovaly jednu ze základních pomůcek – prubířství. Test kovových výrobků i polotovarů (např. šperků, mincí, ingotů) na kameni představoval rychlou a poměrně spolehlivou metodu určení kvality kovu či slitiny, vyžadoval ovšem značné zkušenosti. Prováděl se většinou tak, že stopa vzniklá otěrem (škrtem) zkoušeného předmětu o hladký povrch kamene se porovnávala se stopami tzv. třecích jehel majících známé přesné složení (definovanou ryzost) tak dlouho, až otěr jehly byl stejný s otěrem kovu, a to jak v barvě, tak síle (např. Ercker 1974). Stejný autor k výběru dobrých třecích kamenů uvedl, že můžou mít částečně šedou a světle zelenou barvu, ale nejlepší jsou černé, ačkoliv i ty se všechny nehodí, zvláště jsou-li buď příliš tvrdé nebo příliš měkké. G. Agricola (1933) zase doporučil za zkušební kámen použít černý a síru postrádající kámen. Čím je totiž černější, čím méně síry obsahuje, tím je lepší. V pozdním středověku bylo možné pomocí prubířského kamene a sady zkušebních jehel o známém chemickém složení určovat ryzost kovu či obsah slitiny s přesností až 1–2 % (Oddy 1983). Později se začalo využívat reakcí kovových škrtů s kyselinami, resp. směsí kyselin, a tento způsob je aplikován do současnosti (např. Kutil 1996).

   V dřívějších obdobích raného středověku a pravěku znalci k ověření pravosti předloženého kovu nejspíš stačil jen zkušený pohled na stopu po škrtnutí. Písemné prameny však množství dokladů souvisejících s touto problematikou nepřinášejí a podobné je to i s poznatky dosavadního archeologického bádání.

   Po zjištění prvního středověkého prubířského kamene na území Čech se vzápětí podařilo v našich archeologických sbírkových fondech potvrdit existenci dalších jedenácti prubířských kamenů (z toho šesti středověkého stáří), a na elektronové mikrosondě analyzovat otěry testovaných kovových předmětů (obr. 1). Stopy drahých kovů (zlata, stříbra, příp. slitiny zlata, stříbra a mědi) se projevily na kamenech ze sídlištní jámy 12. až 13. století

 

Obr. 1. Prubířské kameny potvrzené v první fázi pátrání po výskytu těchto artefaktů v sbírkových fondech ČR: 

1 – Praha, Soukenická ul. č. parc. 1190, 2 – Kouřim, hrob č. 80 na knížecím pohřebišti, 3 – Otruby, okr. Kladno, 4 – Plzeň, Dominikánská ul. čp. 289, 5 – Plzeň, Dominikánská ul. čp. 288, 6 –  Praha, nám. Republiky č. parc. 1079,  7 – Praha, ul. Na Poříčí č. parc. 1076, 8 – Bratronice, okr. Kladno,  9 – Praha, Vyšehrad, 10 – Roztoky, Žalov, 11 – Velvarsko, neznámá lokalita ((kresba 1 D. Čechová, 2–8, 10–11 L. Raslová, 9 podle Nechvátal 2004;.blíže k nálezům Ježek – Zavřel 2010) .   

 

 

 

v Bratronicích u Kladna, z pohřebiště 9. až 11. století na Žalově a na exempláři z Velvarska. Na dalších nálezech z lokalit Kouřim – knížecí pohřebiště, Vyšehrad, Otruby u Kladna, byly prokázány škrty mosazi, cínu a olova (Ježek-Zavřel 2010). Pozornost se pak obrátila na podobné kamenné nálezy pocházející z území polského Dolního Slezska a z hrobových výbav avarských a velkomoravských hrobů (Devínská Nová Ves, Uherské Hradiště, Břeclav-Pohansko, Dolní Věstonice) – viz Ježek-Zavřel (2011), foto 3; Ježek-Zavřel (2013), foto 4.

 

Foto 3. Prubířské kameny ze sbírek Městského muzea ve Wroclavi (Ježek – Zavřel 2011, Abb. 8).

 

 

Foto 4. Prubířské kameny z pohřebišť v Břeclavi-Pohansku (Po), Uherském Hradišti (UH) a Dolních Věstonicích (DV) (Ježek – Zavřel 2013, Fig. 4).

Analyzované prubířské kameny (více než 20 ks) pocházely z odlišného kontextu sociálního (hrad, sídelní aglomerace, ves) i archeologického (hrob, sídelní objekt, hradiště), z časového rozpětí od 7. do přelomu 12. a 13. století. Na jejich povrchu byly kromě otěrů zlata a stříbra analyticky potvrzeny stopy mosazi, bronzu, cínu, mědi a olova, tj. předmětů, které zřejmě imitovaly výrobky z drahých kovů.

   Horniny použité pro výrobu testovacích kamenů mívají poměrně různorodý charakter i barvu a zdaleka ne vždy je jejich převažující barva tmavá. Nejčastěji jsme se setkávali s šedými či šedočernými slabě i silněji metamorfovanými horninami typu metabřidlic či metaprachovců s fylitickým leskem, dále s jemnozrnnými pískovci, silicity, kvarcity, rulami, intermediální vyvřelinami a přeměněnými jemnozrnnými vulkanosedimentárními horninami, ale např. i s červenými jaspisoidy či zelenými serpentinity. Bližší určení petrografického charakteru znesnadňoval celistvý nebo velmi jemnozrnný charakter surovin, absence strukturních či texturních znaků i nemožnost použití speciálních petrografických metod (např. studium horninových výbrusů).

   K charakteristikám prubířských kamenů většinou patří pečlivě dohladka obroušený, převážně  podlouhlý tvar pravoúhlého řezu i ploché a hladké stěny. Některé, zejména pečlivě vyvedené kusy mívají reprezentativní vzhled, délku i přes 20 cm a na jednom konci vyvrtaný otvor k zavěšení. Jiné jsou naopak velmi prosté – kupř. jen mírně upravené říční valouny.     Evropské archeologické fondy evidují desítky tisíc kamenných artefaktů z raného středověku, označované jako brousky. Naprostá většina z nich nepochybně jako brousky také sloužila, avšak mezi artefakty pokládanými dosud za brousky se vyskytuje i mnoho prubířských kamenů (Ježek-Zavřel 2011). Ty se používaly na evropském kontinentu nejpozději od doby bronzové, známy jsou i z laténské Gallie. Desítky exemplářů z raného středověku jsou publikovány z Porýní, z obchodních center při Severním moři a na jihozápadním pobřeží Baltu, z Anglie anglosaské, ojediněle i doby železné. Za podezřelými „brousky“ by bylo možné putovat i dále, třeba pod severní úpatí Kavkazu či do Ázerbájdžánu. Namísto toho už jen konstatujme, že shodné předměty bývají takřka typickou výbavou skythských hrobů a běžně se objevují ve starověkém Středomoří. Pocházejí ze sídlišť i z hrobů, převážně mužských, ale i ženských, někdy bohatě vybavených. Relativně často odkazuje další hrobová výbava k příslušníkům ozbrojené elity, někdy se uvažuje o zlatnících (Ježek 2012; zde přehled zahraniční literatury). Výskyt prubířských kamenů v nálezových fondech bývá lakonicky konstatován, avšak až na naprosté výjimky zmiňující použití mikroskopu nevíme, zda taková klasifikace vychází pouze ze zběžného posouzení kamenného artefaktu, nebo z (nezmíněných) výsledků sofistikovanějších metod.

   Identifikace prubířského kamene ze Soukenické ulice vyvolala poměrně značný zájem o novou kategorii archeologických nálezů a dosud neřešené otázky s tímto typem artefaktů úzce související. Jen v Čechách každým rokem přibývají dalších pozitivních zjištění. Problematikou prubířských kamenů se již několikátým rokem intenzivně zabývá archeolog Martin Ježek, který provádí rozsáhlou rešerši evropské archeologické literatury, objíždí vybrané instituce i muzea a v příhodných lokalitách realizuje mikroanalýzy vytipovaných exemplářů na elektronové mikrosondě. S podrobnějšími výsledky těchto prací je možné se seznámit v průběžně publikovaných evropských archeologických periodikách (Ježek 2013 a, b; Ježek 2014 a, b, Ježek – Zavřel 2014). Výzkum přináší množství nových poznatků i otázek  např. metalurgických a ložiskově geologických (výskyt jednotlivých kovů i slitin a frekvence jejich „záznamu“ na prubířských kamenech v různých obdobích a na různých částech kontinentu), sociologických (společenský status pohřebených v souvislosti s hrobovou výbavou, změny pohřebního ritu, vývoj obchodních vztahů) a mnohých dalších. Některé poznatky související s testovacími kamennými artefakty se tak sami stávají prubířskými kameny archeologického a historického poznání.   

 

 

Literatura:

Agricola, G.:1933 - Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví. Praha (původní dílo z  r. 1556 přeložili B. Ježek a J. Hummel).

Ercker, L.:1974 - Kniha o prubířství. Praha (původní dílo z r. 1574 přeložil P. Vitouš).

Ježek, M.: 2013a - Touchstones of archaeology. In: Journal of Anthropological Archaeology 32, s.

713–731.

Ježek, M.: 2013b - Touchstones from early medieval burials in the collection of the State Archaeological Museum in Warsaw. In: Wiadomości Archeologiczne LXIV, v tisku.

Ježek, M.: 2012 - Prubířský kámen raně středověké společnosti. In: Archeologické rozhledy LXIV, 26–58. 

Ježek, M.: 2014a - Touchstones from early medieval burials in Tuna in Alsike, Sweden. In: Journal of Archaeological Science 42, 422-429.

Ježek, M.: 2014b - The disappearance of European smiths´ burials. In: Cambridge Archaeological Journal 24, v tisku.

Ježek, M.-Zavřel, J.: 2010 - Prubířské kameny mezi archeologickými nálezy. In: Archeologické rozhledy 62, 608–628.

Ježek, M.-Zavřel, J.: 2011 -  Probiersteine als Prüfstein der Archäologie. Nachweis und Kontexte eines Hilfsmittels zur Metallanalyse im Mittelalter. In: Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 39, 125–160.

Ježek, M.-Zavřel, J.: 2013 - Touchstones in the graves of the Avar and Great Moravian periods. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 43, 1, s. 117–129.

Ježek, M.-Zavřel, J.: 2014 - Touchstones from Germanic “royal” burial in Mušov, Czech Republic. In: Praehistorische Zeitschrift 89, v tisku.

Ježek, M.-Krzyszowski, A.-Zavřel, J. - The touchstones from Sowinki and their testimony for the social history of Europa. Germania, v tisku.

Ježek, M.-Chytráček, M.-Lojek, T.-Prokopová, A.: 2009 - K prehistorii dvou Měst pražských. In: Archeologické rozhledy 61, s. 118–138.

Kutil, J.:1996 - Úvod do zkoušení drahých kovů na kameni. Puncovní úřad. Praha.

Oddy, A.: 1983 - Assaying in Antiquity. In: Gold Bulletin 16/2, s. 52–59.

 

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2014