Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

    

PRAŽSKÉ KAMENNÉ KAŠNY, FONTÁNY A PÍTKA II.

 

Václav Rybařík

 

Příspěvek o pražských kamenných kašnách, fontánách a pítkách byl zamýšlen jako seriál, popisující tyto objekty podle jednotlivých katastrálních území pražské památkové rezervace. Tak se už také stalo v případě Starého Města v předchozím čísle časopisu. Vzhledem k rozhodnutí vydavatele bylo nutno poznatky o kašnách, fontánách a pítkách ze zbývajících katastrálních území pražské památkové rezervace, tj. Nového Města, Malé Strany a Hradčan, spojit do jediného příspěvku.

 

NOVÉ MĚSTO

   Novoměstské kamenné kašny a fontány jsou v následujícím popisovány v pořadí od nejvyššího okraje Nového Města na Karlově až po jeho nejnižší okraj při Těšnově.

Fontána na Karlově

   Před bývalým augustiniánským klášterem na Karlově byla při jeho úpravě na nynější Muzeum Policie České republiky v letech 1989-90 postavena zcela nová fontána. Má kruhový půdorys o průměru asi 5,5 metru. Její bazén je sestaven z naspodu hranatých, svrchu ze zaoblených segmentů z bělavého bulharského vračanského vápence, bohužel pro tento účel ne zcela vhodného. Autorem centrální bronzové plastiky je akad. sochař Jiří Kryštůfek.  

Pítko v Zítkových sadech

   V Zítkových sadech před jižním vestibulem stanice metra Karlovo náměstí stojí od roku 1985 na betonovém základě válcovité pítko z požárské žuly, dílo akad. sochaře Luboše Růžičky. Má průměr 120 cm, výšku 90 cm a na horní ploše jednu větší a jednu menší misku.

Kašna se sloupem sv. Josefa (Svatojosefská kašna)

   Před Novoměstskou radnicí stojí nejstarší a nejznámější novoměstská kašna (Rybařík 2012). Její nádrž má v zásadě kruhový půdorys o průměru asi 7,5 m, vroubený střídavě čtyřmi většími obloukovitými a čtyřmi menšími půlkruhovými laloky. Ty, zvnějšku jednoduše profilované, jsou zhotoveny z hrubozrnného žehrovického pískovce (z kusů až 2,5x0,85x1 m velkých) a obkrouženy dvěma stupni z téhož pískovce.

   Střed kašny tvoří vysoký profilovaný čtyřboký podstavec, na každé straně s chrličem v podobě lví masky. Z něho se vypíná vysoký svazkový pilíř, složený ze čtyř polosloupů, ukončených korintskými hlavicemi. Nad nimi je vytesáno pět znaků, na východní straně  císařský dvouhlavý orel s písmenem L, připomínajícím císaře Leopolda I., na prsou a nad ním znak Nového Města pražského. Z jižní strany je pak vytesán znak uherský, ze západní znak český a ze severní strany znak habsburský. Sloup na svém vrcholu nese architráv, nad ním vlys s profilovanou římsou, na které leží lev a sedí čtyři andílci s kartušemi. Na vrcholu pak stojí k východu obrácená socha sv. Josefa s Ježíškem v levé a s pozlacenou lilií v pravé ruce. Celková výška sloupu i se sochou je asi 8-8,5 m.

   Kašnu i samotný sloup vytesali a postavili asi v letech 1696-98 Jan Pánek mladší a kameník Jan Bureš a sochařskými prvky vyzdobil sochař Matěj Jäckel, všichni měšťané novoměští. Použili k tomu žehrovický pískovec, snad z Dobré u Kamenných Žehrovic. Socha sv. Josefa je ale už kopií, kterou v roce 1901 z hořického pískovce zhotovil akad. sochař Čeněk Vosmík. Kopií je rovněž socha ležícího lva, kterou (spolu s některými dalšími prvky) v letech 1996-98 zhotovili z božanovského (?) pískovce akad. sochaři Jiří Kaifosz a Michal Tomšej. Chrliče jsou pravděpodobně z umělého kamene.

   Nedaleko od kašny, v severní části parku na Karlově náměstí, stojí od roku 1982 pomník Vítězslava Hálka, navržený Bohuslavem Schnirchem. V nice jeho střední části s básníkovou bronzovou bustou je malá a v současné době nefunkční kašna. Pomník včetně kašny tč. obnovuje společnost Ramirent. V sousední střední a jižní části parku jsou z let 1884-85 dva velké kruhové bazény s centrálními vodotrysky a s obrubou z pískovce.

Kašna v Novoměstské radnici

   Při poslední velké rekonstrukci Novoměstské radnice v letech 1975-94 byly v nánosech rumu objeveny zbytky staré kamenné kašny. Byly vyzvednuty, doplněny a postaveny na nádvoří radnice. Rekonstruovaná kašna má čtvercový půdorys (1,9x1,9 m) a jednoduše profilované boky. Původní části jsou ze žehrovického pískovce, doplněné části z pískovce božanovského.

Fontána v pasáži domu čp. 701/II

   Pasáž domu čp. 701/II ve Vodičkově ulici 34, patřící nyní Exportní garanční a pojišťovací společnosti a. s., zdobí od roku 1997 moderní fontána neobvyklého tvaru. Má čtvercovou základnu, na které stojí 0,7 m vysoký plochý hranolovitý bazén 2,5x2,5 m. Ke každé jeho straně se přimyká stupňovitý roh pomyslné pyramidy. Střed bazénu tvoří komolý jehlan, vyvrcholený skleněnou špicí. Fontána je z krémového italského travertinu, obdobného tomu, kterým jsou obloženy okolní stěny pasáže. Její kamennou architekturu doplňuje řada mosazných ozdob. Fontánu navrhla akad. architektka Jana Tomanová, kamenické práce provedla společnost Kámen Engineering s. r.o. Hradec Králové.

Františkánská zahrada

   Při rozsáhlé úpravě Františkánské zahrady v ní byla v roce 1992 instalována dvě nová sochařská díla-prameníky. Větší z nich je od akad. sochaře Josefa Klimeše. Jeho základem je mohutný (až 3,5x1,8 m), zčásti zaoblený a svrchu rovný podstavec z šedobílého kubánského mramoru Gris Sydney. V jeho okrajové části tryská malý pramínek vody, kolem jakoby poletují tři abstraktní bronzové plastiky, Divoženky. Komornějším je dílo akad. sochaře Stanislava Hanzíka. Tvoří ho dva pískovcové bloky, jeden s bočním prameníkem, druhý s bronzovou soškou chlapečka (Davídek), nad hlavou s mušlí, z níž vytéká voda.

   Při vnější straně zdi Františkánské zahrady, v nádvoří domu čp. 747/II v Jungmannově ulici 28, stojí nefunkční klasicistní kašna. Má obdélný bazén ze žehrovického pískovce, na předních rozích zkosený, jednoduše zdobený. Nástěnná část je z jemnozrnného pískovce s letopočtem 1824. Původně v ní byl chrlič v podobě lví masky (Reachovo album, foto č. 63).

Jungmannovo náměstí

   Ve východní části Jungmannova náměstí, u obchodního domu Baťa, stojí od roku 1978 v zásadě válcovité, svrchu zvlněné pítko ze šedé středně zrnité  žuly, dílo akad. sochaře Jiřího Kryštůfka. Polygonální sokl je tmavošedé hlinecké (?) žuly.

Fontána v nádvoří domu čp. 37/II

   Při rozsáhlé úpravě domu čp. 37/II na Národní třídě 38, sídla společnosti Pražská plynárenská, byla do středu nádvoří v roce 2002 umístěna nová moderní fontána. Její spodní část je kamenná, tvoří ji kruhová deska a na ní svazek osmi hvězdicovitě uspořádaných podpor, tvarem připomínajících krakorce. Tato kamenná část nese čtyři bronzové mísy a chrliče a také kovové ozdoby z chromované oceli. Fontánu navrhl akad. sochař Zbyněk Runczik, kamennou část zhotovil ze šedé středně zrnité vahlovické žuly Miroslav Matějovský. 

Kašny v nádvoří paláce Sylva-Taroucců

   V druhém nádvoří paláce Sylva-Taroucců (čp. 852/II) Na Příkopě 10 jsou ve dvou stejných nikách, symetricky umístěných vůči průchodu mezi nimi, dvě stejné menší kašny. Mají předsunuté bazény s projmutou čelní stěnou z žehrovického pískovce. Voda do nich vytéká z velkých nástěnných maskaronů z jemnozrnného pískovce. Ty jsou pravděpodobně dílem Ignáce Františka Platzera z poloviny 18. století. 

Fontána před Národním muzeem

   Průčelí monumentálního schodiště před budovou Národního muzea se sedící alegorií Čechie a ležícími alegoriemi Labe a Vltavy (A. Wagner – Č. Vosmík) zdobí největší a nejkrásnější novoměstská fontána. Má půlkruhový půdorys a tři stupně. Voda do ní tryská z chrliče s bronzovou lví maskou pod sochou sedící Čechie do menší kuželovité mísy. Odtud přetéká v jednotlivých hřebenovitých praméncích do větší střední a odtud stejným způsobem do největší spodní mísy a z ní do bazénu. Horní mísa a horní a spodní obruby střední a spodní mísy jsou z nažloutlého tzv. pstruhového mramoru z tyrolského Untersbergu, obruba bazénu z královédvorského pískovce. Fontána byla postavena dle návrhu arch. Josefa Schulze a dokončena 29. srpna 1890. Při stavbě metra musela být rozebrána a odstraněna, na původní místo se vrátila v roce 1995. Při této příležitosti byl původní obklad stěn spodních dvou mís z červené korzické žuly vyměněn firmou Miroslava Matějovského za nový z tmavočervené hrubozrnné skandinávské žuly Balmoral Red.

Čeští muzikanti (Tančící kašna)

   Při rekonstrukci Senovážného náměstí byla na západní okraj jeho parkové části postavena a 22. dubna 2002 spuštěna moderní kašna. Podle sochařské výzdoby, kterou navrhla rakouská sochařka českého původu Anna Chromy, má název Čeští muzikanti. Tento název ale, vzhledem k charakteru soch, není zrovna přiléhavý, vhodnější by asi byl Tančící kašna. Jejím základem je jednoduchý válcovitý bazén o průměru 4 metry a na jeho obvodu čtyři vyšší radiálně postavené profilované podstavce. Na nich stojí, zády ke středu kašny, čtyři bronzové roztančené sochy, symbolizující světové řeky. Socha s mandolínou řeku Gangu, s flétnou Amazonku, trubač Mississippi a houslistka Dunaj. Na tvarově stejném podstavci, ale dále k východu, stojí pátá socha. Symbolizuje probouzející se Nil a měla původně tvořit střed kašny. Soubor doplňuje samostatné jednoduché pítko. Bazén, podstavce soch i pítko navrhl akad. sochař Jan Wagner a z hořického pískovce je koncem roku 2001 zhotovila společnost Kámen Ostroměř s.r.o.

Kašna v Lidovém domě

   Na nádvoří Lidového domu, původně Losyovského paláce, v Hybernské ulici stojí klasicistní kašna. Její bazén má obdélný půdorys (2,5x3,1 m) a je složen ze čtyř rovných a čtyř zaoblených rohových částí, zdobených jednoduchými geometrickými obrazci. Uprostřed stojí dvoustupňový pilíř, nesoucí ozdobnou vázu. Bazén je z žehrovického pískovce, střední část z červeného, pravděpodobně sliveneckého mramoru. Kašna je vzhledem totožná s kašnou, kterou zobrazuje nedatované foto č. 64 Reachova alba ve dvoře bývalého Zemského soudu na Ovocném trhu, kde ale nyní žádná kašna není.

Fontána v nádvoří domu čp. 1040/II

   Při rozsáhlé rekonstrukci domu čp. 1040/II (Na Poříčí 10/V Celnici 5) pro společnost Gestin Centrum v letech 1995-96 byla na nádvoří do rohu budovy C postavena moderní malá fontána. Její nejvyšší částí je chrlič, z něhož vytéká voda do čtvrtkruhové mísy a odtud třemi praménky do bazénu se čtvrtkruhovým, resp. sedmiúhelníkovým půdorysen. Celá fontána, včetně částečného obkladu sousedních zdí, je z nahnědlé středně zrnité pravděpodobně horecké (dolnobřezinské) žuly, pouze sokl bazénu z tmavé neznámé horniny.  

Pítko před Celnicí

   Na tržišti před budovou bývalé celnice ve východní části náměstí Republiky stojí od poloviny 90. let malé kamenné pítko podle návrhu akad. sochaře Zdeňka Preclíka. Je asi 1,2 m vysoké a tvoří je nádržka v podobě kalichu na mírně kónickém podstavci s homolovitým chrličem uprostřed. Celé je z tmavě šedé porfyrické žuly neznámého původu, zčásti leštěné, zčásti pemrlované.

Fontána (Jezdecká) v OC Palladium

   Na závěr přestavby kasáren na náměstí Republiky na obchodní centrum Palladium byla v tzv. Jezdeckém nádvoří s vjezdem z ulice na Poříčí v roce 2007 postavena podle návrhu malíře a grafika Pavla Roučky nová neobvyklá fontána (Dvořak 2013). Jejím základem je zeď ze štípaných tenkých desek bílého, žlutého a nahnědlého triasového pískovce z lomu Krákorka. Z ní vyčnívá sedm zaoblených žlabů z červeného (sliveneckého?) mramoru, originálů z 19. století z bývalé sousední jízdárny a stájí. Po nich stéká voda kaskádovitě až na předložené kovové plató. Fontánu provedla společnost Kámen Engineering s.r.o. Hradec Králové.

Fontána v Petrské ulici

   V Petrské ulici, na chodníku před domem čp. 1171/21, byla 2. května 2006 slavnostně uvedena do provozu jedna z nejmladších fontán a kašen v Praze vůbec. Tvoří ji kruhová, kónická mísa na válcovitém podstavci. Voda tryská trubkou vyústěnou do mísy a otvory v ní protéká do spodního bazénu. Fontánu navrhl architekt Martin Sedlák. Její hlavní část, mísu o průměru 220 cm, zhotovila z jednoho kusu nažloutlé středně zrnité horecké (dolnobřezinecké) žuly společnost Granit Lipnice s.r.o. (Blahota 2007). Z ní je i válcovitý podstavec a obruba bazénu.

Pítko v parku Lannova

   Při úpravě parku v Lannově ulici v roce 2008 podle návrhu Ing. arch. Zdeňka Senglera bylo do jeho východní části (dětské hřiště) umístěno malé pítko ze žuly, ovládané fotobuňkou. Má tvar hranolu, sestaveného ze tří desek z nažloutlé mrákotínské žuly (Panské Dubenky) a zhotovila ho společnost Grano Skuteč s.r.o.                                                                                    

 

MALÁ STRANA

  Na Malé Straně je evidováno na 80 kašen, fontán, pítek a dalších vodních nádrží a objektů. Z velké části se však nalézají v nádvořích a zahradách malostranských paláců a domů, využívaných pro účely Poslanecké sněmovny a Senátu, různých ministerstev, zastupitelských úřadů a dalších institucí. Ty jsou pro veřejnost běžně nepřístupné anebo (zahrada Kolowratská, Pálffyovská, Ledeburská, Vrtbovská) jen s placeným vstupným.  

Pod Bruskou 

   Do opěrné zdi horního konce ulice Pod Bruskou byla koncem 19. století vložena nika a do ní malá kašna. Má podobu válce, zdobeného kanelováním, po obou stranách půlkruhové lavičky a na stěně ozdobnou desku s výtokem vody. Všechny tyto části jsou ze světle šedé středně zrnité žuly, výtok vody z bronzu. Kašna byla opravena v roce 2007 nákladem majitele blízkého hotelu Hoffmeister, v současně době je ale mimo provoz.

Stanice metra Malostranská

   Před vestibulem stanice Malostranská, vybudované v letech 1973-78, stojí válcovité pítko (průměr 195, výška 50 cm), na horní ploše zvlněně opracované, z šedé porfyrické paštické žuly. Podle návrhu akad. sochaře Miroslava Vystrčila ho zhotovil Průmysl kamene n. p. Příbram. Uprostřed atria stanice je pak velký nepravidelně osmiboký bazén, navržený Ing. arch. Zdeňkem Drobným a Ing. arch. Ladislavem Jiránkem. Má masivní obrubu ze šedé středně zrnité žuly a řemínkovou dlažbu dna z tmavého bubovického syenitu a šedé žuly. Jiný bazén, spíš protáhlé koryto s protékající vodou, je v horní části atria před vstupem do Valdštejnské jízdárny, obruby má ze šedé vápenické žuly.

Valdštejnský palác

   Na veřejně přístupných nádvořích Valdštejnského paláce se kromě historické pumpy na I. nádvoří dochovaly dvě kašny. U severní zdi II. nádvoří je to jednoduchá kašna s asi 1 m vysokým obdélným bazénem (195x140 cm) ze žehrovického pískovce. Voda do něj přitéká z nástěnného chrliče v podobě lví masky na desce z bělavého vápence. Tvarově bohatší a také větší kašna stojí při východní zdi IV. nádvoří. Má půlkruhový bazén, jehož přední profilovaná část o rozměrech 3x1,9 m je z jediného (!) kusu žehrovického pískovce. Voda do nádrže natéká dlouhou trubkou ze lví masky, vytesané z bělavého jemnozrnného pískovce. 

   Další a významnější kašny se nalézají v palácové Valdštejnské zahradě, nejstarší a největší pražské barokní zahradě. Jsou tradičně označovány za kašny, i když mají vesměs funkci ozdobnou a jsou tedy fontánami. Všechny byly obnoveny při rozsáhlé rekonstrukci paláce v letech 1996-2001. Největší z nich, před salou terrenou, má velký čtvercový (6x6x1 m) bazén, na bocích bohatě zdobený. Je zhotoven z bělavého mramoru - krystalického vápence s tmavšími nepravidelnými proužky, což je snad jediný případ použití takovéhoto druhu kamene v pražské památkové rezervaci. Původně ho zdobila bronzová socha Neptuna a čtyři sochy říčních božstev, které (stejně jako řadu dalších soch v zahradě) vytvořil v letech 1624-26 sochař Adrian de Vries, ale které v roce 1648 jako kořist odvezla švédská vojska. Od té doby zůstala kašna zřejmě bez jakékoliv ozdoby. Až počátkem 20. století byla doplněna torzem bronzové kašny od Benedikta Wurzelbauera s postavou Venuše s Amorkem, stojícím na delfínu, z roku 1599 (nyní kopie z roku 1938); proto se jí říká kašna Venušina (Chytil 1902). 

   Další kopie Vriesova díla, sousoší Herkula, bojujícího s Kentaurem, který se pokouší unést jeho ženu Deianeiru, zdobí kruhovou fontánu ve východní části zahrady. Její obruba i hranolový sokl pod sousoším jsou z pískovce. Z pískovce je i fontána s vodotryskem na křížení cest zhruba uprostřed zahrady. Původní barokní bazén má obrubu v podobě kvadrilobu s vykrojenými rohy a uprostřed nový dutý válec s kovovými vodními tryskami. Poslední, rovněž barokní, fontána s rybou je v jižní části zahrady. Má bazén s obrubou v podobě zploštělého kvadrilobu a uprostřed s velkou rybou (nebo delfínem?) se vztyčeným ocasem, z jejíž rozevřené tlamy vytékají dva praménky vody. Také obruba bazénu i plastika jsou z pískovce.

   Největším vodním prvkem v zahradě je velký (téměř 50x50 m) čtvercový bazén se zaoblenými rohy na jejím východním okraji, do současné podoby obnovený v roce 1952. Má pískovcovou obrubu a uprostřed umělý kulatý ostrůvek s kopií Vriesovy sochy Herkula, ubíjejícího kyjem draka, a se čtyřmi sochami mořských božstev po okrajích .

Vojanovy sady

   Terasu na západním konci Vojanových sadů zdobí malá barokní kašna s jemným vodotryskem. Má půdorys ve tvaru čtyřlístku o maximální šířce 1,6 m a výšce 70 cm a je celá z žehrovického pískovce. Byla nalezena zakopána v zemi v 80. letech a opravena a postavena na současné místo v 90. letech minulého století.

Malostranský morový sloup

  Nejpozoruhodnější malostranskou sochařskou památkou je morový sloup Nejsvětější Trojice na horní části Malostranského náměstí (Rybařík 2012). Byl postaven v letech 1713-15 kameníkem F. W. Herstorfferem a sochaři F. Geigerem a J. O. Mayerem podle návrhu architekta Jana K. Alliprandiho. Na východní straně je spojen se třemi menšími kašnami. Všechny mají shodný půlkruhový bazén ze žehrovického pískovce. Voda do nich proudí z chrličů v podobě lvích masek, vedle nichž jsou vytesány nápisy FONS SALUTIS (Pramen spásy), FONS GRATIAE (Pramen milosti) a FONS VITAE (Pramen života). V roce 1772 bylo zábradlí kolem sloupu a kašen ozdobeno soškami putti s kartušemi a vázami z dílny sochaře Ignáce F. Platzera.

Dům U Hradeb

   Při výstavbě domu čp. 273-III U Hradeb v Mostecké ulici 21 počátkem 60. let minulého století byla na jeho nádvoří před bývalým kinem umístěna pěkná kamenná fontána. Má kruhový bazén o průměru 4 m s obrubou ze šedé středně zrnité žuly a dno vydlážděné drobnými kostkami z bílého mramoru. Těmi je obložen i středový sloupek se čtyřmi vodními výtoky. Na něj byla v roce 1964 osazena socha půvabné nahé dívky (Rusalka) z bílého mramoru, dílo sochaře Jana Hány z roku 1962.

Pítko v Karmelitské ulici

   V horní části Hellichovy ulice bylo v roce 2004 podle návrhu ing. arch. Zdeňka Sendlera umístěno nové pítko a na něj navazující kaskáda. Pítko má tvar hranolu, sestaveného ze dvou kamenných desek. Voda z něho spolu s potůčkem petřínské vody odtéká po mírném svahu přes tři kaskádovitě umístěné klínovité žlaby nebo vydlážděná korýtka. Podél jsou rozmístěna čtyři rovněž klínovitá sedátka. Všechny kamenné prvky včetně dlažby jsou z nažloutlé mrákotínské žuly (Panské Dubenky) a zhotovila je společnost Grano Skuteč s.r.o.

Tyršův dům

   V Tyršově domě, původně Michnově paláci na Újezdě jsou dvě kašny. Starší je ukryta u jižní zdi vstupního nádvoří, prolomené velkým zamřížovaným obloukem. Jde o neobyčejně velkou (půdorys 6x1,6 m) kašnu s obdélným bazénem s jednoduše profilovaným boky a s dvěma postranními sloupovitými chrliči. Kašna je ze žehrovického pískovce a je zřejmě již delší dobu nepoužívaná.

   Podstatně mladší a zajímavější je kašna na vnitřním nádvoří. Má velkou kruhovou mělce kalichovitou místu (průměr 2 m) na v zásadě čtyřbokém podstavci a uprostřed válcovitý sloupek. S výjimkou kovových ozdob na něm, včetně sokola s rozpjatými křídly na vrcholu, jsou všechny části kašny z jemnozrnného červeného pískovce (nučického?). Za jejího autora je uváděn akad. sochař Karel Štipl.

HRADČANY

   Všechny významné hradčanské kamenné kašny se nacházejí v areálu Pražského hradu. Největší a nejkrásnější z nich je Kohlova (též Leopoldova či Lví) kašna na II. nádvoří. Její nádrž má v zásadě čtvercový půdorys (kvadrilob) o rozměru 5,2 x 5,2 m, na nárožích zdobený sloupky s koulemi, na bocích půlkruhovitě vyklenutý. Tyto stěny jsou zdobeny festony a uprostřed kartuší s královskou korunkou a zlaceným písmenem „L“, připomínajícím vládu císaře Leopolda I. Základem středové části kašny je čtyřboký pilíř, na každém boku se lví maskou, který nese dvě nádrže a figurální výzdobu. Spodní větší a bohatě sochařsky zdobenou (lví masky, akanty) nádrž podpírají sochy antických bohů Merkura, Vulkána, Neptuna a Herakla, horní menší jen jednoduše zdobenou (kanelovanou) dva tritoni. Kašna je završena trojicí vzpínajících se lvů, z jejichž tlam vytéká voda a kteří nesou vrcholovou koulí. Na ní bývala kovová habsburské orlice, odstraněná po roce 1918. Kašna je po obvodu lemována třemi stupni, kopírujícími její půdorys.

   Celá kašna i obvodové stupně jsou z tvrdého hrubozrnného žehrovického pískovce a vytvořili ji italský dvorní kameník Francesco della Tore a malostranský sochař Jeroným Kohl (Kolb; na soše Vulkana jeho signatura HK) v roce 1686, jak potvrzuje zlacený nápis ANNO DOMINI MDCLXXXVI na jižní straně římsy. Byla dokončena 6. června a zprovozněna 4. července 1686, přičemž prvně jmenovaný za práci (i dovoz kamene) dostal 1800 a druhý 400 zlatých (Podlaha 1920). Svými rozměry, architekturou a sochařskou výzdobu je to největší a nejkrásnější pražská kamenná barokní kašna. Současně je to vzhledem k použitému materiálu, tvrdému hrubozrnnému pískovci, obdivuhodné kamenosochařské dílo. Kašna byla za dobu své existence mnohokrát opravována, naposledy v roce 2013 firmou Bohumila Pánka jako subdodavatele společnosti ARCHATT Brno (Blahota 2014).

   Na III. nádvoří Hradu stála od roku 1663 dvoudílná kamenná kašna sv. Jiří, dílo italského kameníka Francesca Carattiho, nazývaná proto též kašna Carattiho. Její přední bohatě tvarovaná část nesla bronzovou jezdeckou sochou sv. Jiří, menší a jednodušší obdélná zadní byla nádrží na ryby. Kašnu i nádrž vytesal v roce 1663 z žehrovického pískovce rovněž italský kameník Giovanni Battista Spinetti. Původně stála těsně při severní zdi jižního křídla, východně od balkonu, kde je zakreslena na plánu z roku 1733. V roce 1761 byla přestěhována blíže ke katedrále sv. Víta k zídce oddělující dvě výškově různé úrovně nádvoří. Při Plečnikových úpravách nádvoří v 30. letech minulého století byla kašna odtud v roce 1928 odstraněna, socha sv. Jiří postavena na nový podstavec z prachatického dioritu a vytvořen nový bazén. 

   Zadní část Carattiho kašny byla umístěna do půlkruhové prohlubně před vstupem do Vladislavského sálu. Původní jsou ale jen její boční, festony zdobené půlkruhové části, čelní zvlněná část je pozdější. Kašna je zdobena kovovým jonským sloupkem se zlacenou koulí na vrcholu, na které snad bývala orlice a proto se kašna nazývá Orlí. Půlkruhová obruba její prohlubně byla v 30. letech obložena leštěnou krtskou žulou.

   Přední část Carattiho kašny byla dlouho v depozitářích a teprve v roce 2003 nalezla místo na tehdy upravovaném náměstí sv. Jiří. Je z žehrovického pískovce, scházející nebo poškozené části byly doplněny novými z božanovského pískovce. Kašna je bohatě tvarovaná, ovšem bez původní plastiky působí poněkud bezprizorně.

   Ve východní části Pražského hradu se nalézají tři kašny jednoduchého obdélného tvaru. První je při zdi na počátku Zlaté uličky (původně před domem č. 13), druhá rovněž při zdi nádvoří Nového purkrabství, obě ze žehrovického pískovce. Kašna na nádvoří Rožmberského paláce byla sestavena v roce 2007 ze zbytků kašny, nalezené při rekonstrukci paláce. Její bazén tvoří původní (z velké části doplněné) desky sliveneckého mramoru, obepnuté kovovým pásem s motivy rožmberské pětilisté růže. Voda do něho přitéká kovovou pravoúhle zalomenou plochou trubkou s letopočtem MMVII. Kašnu podle návrhu architekta Petra Malínského obnovila kamenická firma Bohumila Pánka z Říčan (Blahota 2013).

Jižní zahrady

   V Rajské zahradě je, ukryta v úzkém schodišti do prostor pod monumentálním schodištěm, malá nástěnná kašnička. Při úpravách jižních zahrad ji navrhl architekt Josip Plečnik, je z diabasu-„žabáku“, chrlič v podobě maskaronu z bronzu. Původně v této zahradě bývala i barokní kašna (z roku 1703?) ve tvaru čtyřlístku, resp. kvadrilobu s prokrojenými rohy, uprostřed s vodotryskem. Architekt Josip Plečnik ji ale nechal přemístit na západní okraj sousední zahrady Na Valech. Kašna je z hrubozrnného žehrovického pískovce, při její úpravě v roce 1991 bylo její dno vydlážděno a vadné části obruby nahrazeny novými z božanovského pískovce.

   V zahradě Na Valech pod pavilonem Bellevue je z doby Plečnikových úprav ještě jedna kašna, nazývaná Herkulova (dříve Samsonova). To podle raně barokní sochy mužské postavy, připomínající Herkula (nebo Samsona?), oděného v kůži s maskou lva (?), která otvírá lví tlamu, z níž vytéká pramének vody. Socha (výška 1,6 m) stojí na novém čtvercovém (2 x 2 m) a 1 m vysokém stolovitém podstavci. Jeho horní 30 cm silná a na bocích lámanou volutou zdobená část má uprostřed mísovitý bazén. Směrem k zemi je podstavec obloukovitě zúžený, na čelní stěně zdobený vytesaným slovenským znakem, na levé straně hořící pochodní a na pravé straně svazkem tří větví (Svatoplukovy pruty?).  Spodní část kašny zhotovila z hořického pískovce v roce 1923 firma Ludvíka Šaldy. Socha od neznámého autora je z žehrovického pískovce a původně prý byla na nádrži na I. hradním nádvoří. Kašna byla častokrát opravována, naposledy v roce 2008 akad. sochařem Janem Bradnou.  

Terasa u Jízdárny Pražského hradu  

   Nejmladší zahradu Pražského hradu, vybudovanou v polovině 50. let minulého století na terase nových garáží v jižním sousedství Jízdárny Pražského hradu podle návrhu architektů Pavla Janáka a Vladimíra Tintěry, zdobí trojice fontán. Mají stejný elipsovitý tvar a obrubu i střední válcovitý sloupek s výtokem vody z jemnozrnného, pravděpodobně hořického pískovce.  

Královská zahrada  

   Královskou zahradu Pražského hradu zdobí dvě fontány. První z nich je bronzová tzv. Zpívající fontána z let 1564-68, druhou tzv. Herkulova kašna z roku 1670 se sousoším Herkula, ubíjejícího kyjem trojhlavého psa Kerbera, z jehož tlam proudí voda do dvou mís. Horní menší (průměr 1,25 m) je na spodní straně zdobena maskami, z nichž voda vytéká do spodní větší (průměr 2,1 m) kruhové mísy s molovitým spodkem Celá kamenná 5,15 m vysoká část fontány, tj. sousoší, obě mísy a trojčlenný podstavec jsou z hrubozrnného žehrovického pískovce. Sousoší je dílem sochaře Jana Jiřího Bendla z roku 1670 (Blažíček 1937). Je umístěno v nice rozměrné (výška 9,9 m, šířka 5,4 m) zděné edikuly, na bocích s bosovanými pilastry, nesoucími rozeklaný trojúhelný fronton. Jeho střední část vyplňuje habsburská orlice na prsou s iniciálou „L“ císaře Leopolda I. a na vrcholu s korunou, boky zdobí obelisky. Na římse frontonu je zlacený letopočet ANNO M.D.CLXX. Kašna byla mnohokrát opravována, naposledy v roce 2012 akad. sochařem René Tikalem.

   Královskou zahradu zdobí ještě dvě fontány, velká starší kruhová v ozdobné západní části, druhá menší v zásadě obdélného půdorysu ve středu parkové části zahrady.

   Při cestě po jižním okraji Královské zahrady nad Jelením příkopem a pod její úrovní je v opěrné zdi tzv. Slévárenského dvora ještě jedna stará kašna. Má obdélný půdorys a na zdi chrlič v podobě lví hlavy, vše z žehrovického pískovce.

   Kromě Pražského hradu a jeho zahrad je na katastrálním území Hradčany evidováno téměř 40 kašen, fontán a podobných vodních objektů. Ty jsou však ukryty ve veřejnosti nepřístupných nádvořích a zahradách paláců, domů a klášterů, které běžně nejsou přístupné veřejnosti.

   Kašny, fontány a pítka, popisované v tomto i v předchozím příspěvku (Kámen 20, 2014, č. 2, s. 5-14), tvoří jen část podobných vodních objektů v pražské památkové rezervaci, tj. na území Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan. Byly popsány jen ty, které jsou zcela anebo z převážné části vytvořeny z kamene a které jsou veřejně volně přístupné. Značná část dalších je ukryta v palácích, domech, zahradách apod., které veřejně přístupné běžně nejsou. Podařilo se shromáždit údaje z dostupné literatury, zkontrolovat je a doplnit poznatky nově zjištěnými, zejména co se týče druhu a původu kamene - a tím přispět k hlubšímu poznání těchto nepochybně zajímavých sochařských a architektonických často památkově chráněných objektů, zpříjemňujících pražské prostředí.

 Literatura:

Blahota,  J.: 2007 – Granit Lipnice s. r. o.: dodavatel výrobků z nejkvalitnějších českých žul a pískovců. In: Kámen 13, č. 2, s. 1-8.

Blahota,  J.: 2013 – Bohumil Pánek – kamenosochařství – restaurátorství: Krásné i tajemné kamenné kašny. In: Kámen 19, č. 2, s. 31-34.

Blahota,  J.: 2014 – Bohumil Pánek – kamenosochařství – restaurátorství: Od Kohlovy kašny k Býčímu schodišti. In: Kámen 20, č. 1, s. 35-36.

Blažíček,  O.: 1937 – Jan Jiří Bendl, pražský sochař časného baroka. In: Památky archeologické, skupina historická, 40, 1934-35, s. 55-91.

Březinová,  D.:1986 – Pražské kamenné kašny a fontány. Národní muzeum v Praze a Společnost přátel Národního muzea.

Březinová,  D.: 1986 – Pražské kašny a fontány. In: Vlasta 40, č. 41, 46, 50.

Březinová,  D.: 1987 – Pražské kašny a fontány. In: Vlasta 41, č. 6, 12, 16, 24.

Březinová,  D. – Bukovanská, M. – Dudková, I. – Rybařík, V.: 1996 – Praha kamenná. Praha.

Dvořak, O.: 2013 – Palladium. Praha.

Ederer, A. – Uxa, J.: 2004 – Pražské kašny a fontány. Praha. .

Herain, J.: 1904 – Pražské fontány I.-VI. In: Architektonický obzor 3, s. 6, 15, 18-129, 23, 27-28, 31, 39-40, tab. 10, 20, 36, 51.

Chyti,l K.: 1902 – Pražská Venušina fontána. Praha 1902.

Kotalík, J. T.: 2003 – Nová fontána v nádvoří Kaunického paláce na Novém Městě v Praze. In: Stavba 10, č. 5, s. 33-34.

Krejčí, M.: 1978 – Pražské sochy a pomníky. Praha..

Podlaha, A.: 1920 – Z pamětní knihy stavebních písařů Hradu pražského z let 1683-1719. In: Památky archeologické 32, s. 115-117.

Pohl, R.: 2005 – Pražský hrad. Procházky s architektem Procházkou. I. památky, 1. část. Praha.

Reachovo album kašen pražských (1925).

Rybařík, V.: 2012 – Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. In: Staletá Praha 28/1, s. 142-150.

Rybařík, V.: 2014 – Pražské kamenné fontány a pítka. I. Staré Město. In: Kámen 20, č. 2, s. 5-14.

Vlček, P. a kol.: 1999 – Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha.

Vlček, P. a kol.: 2000 – Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha.

 

Poděkování:

Tento příspěvek je posledním z asi sedmdesáti, které jsem za posledních dvacet let pro časopis Kámen napsal. Děkuji jeho vydavatelům, že mi umožnili publikovat mé poznatky o našich i cizích přírodních kamenech a jejich použití v architektuře, sochařství a při obnově památek. A děkuji také všem, kteří mi v mém úsilí pomáhali.                                                               V. R.

                                                                                                                                                     

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2014