Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

 

Za sopkami do Francouzského středohoří

 

Petr Pauliš




    Francouzskou obdobou Českého masivu s jeho sopečným Českým středohořím je Centrální masiv (Massif Central), označovaný též jako Francouzské středohoří. Jedná se o rozsáhlou vysočinu (85 000 km²) a blokové pohoří, zaujímající velkou část střední a jižní Francie západně od řeky Rhôny. Jeho nynější podoba je výsledkem rozsáhlé vulkanické činnosti ve třetihorách a téměř všechny hlavní vrcholy jsou vyhaslými sopkami.


    Centrální masiv je jedním ze zbytků mohutného hercynského horstva, jehož fragmenty dnes vystupují na Pyrenejském poloostrově, v jižní Anglii a Irsku a v západní a střední Evropě (viz náš Český masiv). Tento poměrně složitý orogen vznikl při variském (hercynském) vrásnění během devonu a karbonu, zhruba před 380-320 miliony let. Později byl zčásti překryt alpidními strukturami, které nám velmi komplikují představy o základním i detailním členění hercynid. Krystalinická část Centrálního masivu je plošinná a tvoří ji zarovnané povrchy vyzdvižené do různé nadmořské výšky, často stupňovitě uspořádané. Dobře zachované vrcholové plošiny mají i pohoří na východních a jižních okrajích Centrálního masivu, např. Cevenny (skoro 1 700 m n. m.), které jsou rozbrázděny hlubokými roklemi a kaňony.


    Nápadnou součástí Centrálního masivu, především v jeho střední části v oblasti Auvergne, jsou mladší vulkanická pohoří, jejichž vznik je úzce spjat právě s procesy alpinského vrásnění, při nichž byla tato stabilní část Evropy postižena vznikem hlubokých zlomů a zlomových pásem, po kterých pronikalo magma na zemský povrch a docházelo k projevům aktivní sopečné činnosti (tzv. neoidní vulkanismus). Vulkanická činnost, která v malé míře započala již na sklonku druhohor ve svrchní křídě (před více než 65 miliony let), vyvrcholila v třetihorách (terciéru) a její dozvuky přetrvaly až do čtvrtohor (poslední erupce proběhla asi před 6000 lety). K nejstarším terciérním vulkanickým provinciím náleží centrální vulkány Mont Dore a Cantal. Po jejich vzniku se vylévaly větší bazaltové lávové příkrovy (oblast Cézallier) a v závěru vznikla lineární vulkanická centra, např. v okolí města Le Puy. V tomto případě se jedná o vulkanismus kontinentálního typu s převahou viskózních láv kyselého složení. Dominujícími výlevnými horninami byly ryolity, které jsou z hlediska chemického složení blízké granitům. Vedle toho jsou tu běžně zastoupeny i horniny intermediálního charakteru (trachybazalty, trachyandezity a trachyty).


    Tato část Francouzského středohoří je se svými 450 sopkami považována za jednu z největších koncentraci vyhaslých vulkánů na světě. Pro ochranu tohoto neobyčejného přírodního fenoménu byl v roce 1977 na ploše 3 897 km2 zřízen regionální přírodní park auvergneských sopek (Parc Naturel Régional des Volcans d´Auvergne). Dominantou chráněného území jsou tři skupiny vyhaslých sopek – Monts-Dômes, Monts-Dores a Monts du Cantal, které spojuje vysoké plató Artense a Cézallier. Je to rozlehlá, jen řídce obydlená oblast zelených luk, plná pasoucích se krav, z jejichž mléka se vyrábějí sýry Cantal a St. Nectaire. Celý park zabírá západní okraj Francouzského středohoří od Vichy na severu k Aurillacu na jihu. Kraj je navštěvován a využíván především pěšími turisty a cyklisty. Jeho územím procházejí čtyři turistické cesty, z nichž nejvyhledávanější je cesta horského pásma a cesta auvergneských jezer.


    Nejvyšším bodem Centrálního masivu je se svými 1886 m hora Puy de Sansy v masivu Monts Dore, který má tvar obrovského kužele s oválnou základnou o rozloze 600 km2 (dvakrát větší, než má Vesuv) s kráterem v centrální části. Tento rozeklaný vulkanický masiv má vysokohorský vzhled. Přestože jsou jeho výše položené svahy strmé, jsou většinou porostlé travou, na které se v létě popásají stáda krav. Středem Monts Dore vede hluboké údolí řeky Dordogne, pramenící na svazích Puy de Sansy. Na severních svazích se rozkládá horské letovisko a termální lázně Le Mont-Dore, které byly vyhledávány již v době římského impéria. Ostatně za sirné výpary i termální vody, díky kterým je toto místo propagováno jako „světové středisko léčby astmatických chorob“, je též zodpovědná dávná vulkanická činnost. Na vrchol sopky lze od Le Mont-Dore vystoupat pěšky, pohodlnější mohou využít služeb kabinové lanovky (9,10 €).


    Druhý nejvyšší vrchol této sopečné oblasti, jen o 30 m nižší Plomb du Cantal, se nachází 50 km jižněji ve stejnojmenném pohoří Cantal. Oproti předchozí sopce se v tomto případě kráterová část nedochovala, do dnešní doby tu zbyl pouze skelet stratovulkánu, tvořený trachyandezity a brekciemi, který patřil k největším sopečným tělesům v Evropě. Masív hory o průměru téměř 80 km se rozkládá na ploše 2 500 km2. Jeho původní výška je geology odhadována na 3 500 m. Svým tvarem připomíná obří kolo, jehož střed tvoří tři kuželovité vrcholy, které vznikly erozí a denudací původního stratovulkánu. Vedle již uvedeného nejvyššího Plomb du Cantal (1885 m) se jedná o Puy Mary (1787 m) a Puy de Peyre-Arse (1686 m). Z těchto míst se do různých stran rozbíhá několik hlubokých údolí, z nichž jsou turisticky nejzajímavější údolí řek Mandailles, Cere a a Alagnon na jihozápadě. Zdolání obou hlavních vrcholů - Plomb du Cantal i Puy Mary – je poměrně snadné, na první vede lanovka ze Super-Lioran, na druhou pak poměrně pohodlná cesta ze silničního sedla Peyrol (Pas de Peyrol) ve výšce 1588 m.


    Putování po sopečné krajině Auvergne doporučuji především cyklistům, kteří si tu užijí jak náročnější stoupání do sedel, tak dlouhé sjezdy. Přestože zdejší kraj patří k nejméně obydleným oblastem Francie, je tu poměrně hustá síť cest a úzkých silnic s nevelkým provozem. I když už kraj díky svým přírodním pozoruhodnostem objevili turisté, dosud tu existují místa téměř liduprázdná.




 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013