Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

KAMENNÁ DÍLA SOCHAŘE KARLA DVOŘÁKA

 

Václav Rybařík

 

Před 120 lety, v první den roku 1893, se v Praze narodil významný český umělec, akademický sochař Karel Dvořák. Za svého poměrně krátkého života, poznamenaného dvěma světovými válkami, vytvořil mnoho děl, některá mimořádně významná. Byla realizována zčásti v bronzu, zčásti v kameni, někdy i v keramice. Přes význam, který Karel Dvořák v našem výtvarném umění měl, schází souhrnný soupis jeho díla. Monografie historika umění Jaromíra Pečírky není v tomto směru příliš konkrétní, Tomanův slovník čs. výtvarných umělců je zase příliš stručný, seminární práce Tomáše Kličky je v podstatě jen literární rešerší. A tak bylo nutno informace o Dvořákových dílech hledat a ověřovat z nejrůznějších jiných zdrojů včetně Dvořákovy písemné pozůstalosti v archivu Národní galerie, v níž se ale rovněž zachovalo jen málo důležitých informací.  

 

   Karel Dvořák nastoupil v roce 1907 do učení k ciseléru Františku Houdkovi a studoval odbornou školu zlatnickou a ciselérskou. V letech 1911-13 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, v roce 1913 soukromou malířskou školu Vincence Beneše a Otakara Nejedlého a v letech 1913-14 Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka. V roce 1914 byl ale povolán do armády, na frontě v Itálii vážně raněn a v důsledku toho zproštěn služby. Po uzdravení dokončil v letech 1916-19 studia AVU u Jana Štursy. Již v roce 1916 se stal členem SVU Mánes a účastnil se všech jeho členských výstav, v roce 1936 a 1943 měl samostatné souborné výstavy. V roce 1928 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl ve školním roce 1936/37 i rektorem. Zemřel v Praze 28. února 1950 ve věku pouhých 57 let a byl pochován do prostého hrobu na 1. obecním hřbitově na Olšanech. V roce 1972 sem byla pochována i jeho manželka, dlouholetá a oblíbená herečka Národního divadla Leopolda Dostalová.

   Za třicet let tvůrčího života Karel Dvořák vytvořil modely na nespočet sochařských děl, pomníků, soch, reliéfů, bust, komorních plastik atd. Některé byly realizovány v bronzu, některé v keramice, většina však v kameni, až na výjimky z pískovce. Jeho prvním větším dílem byl pomník obětem I. světové války v Ostrovci u Písku. Zobrazil na něm v nadživotní velikosti sochu stojícího vojáka s mladým chlapcem, symbolem nové republiky,  v popředí. Sousoší v pískovci vytesal pražský sochař Otakar Velinský a pomník byl odhalen v roce 1920.

   O dva roky později byl v Boru u České Lípy (nyní Nový Bor) odhalen Dvořákův pomník Rumburské vzpoury. Připomínal protiválečnou vzpouru českých vojáků v rakousko-uherské armádě v květnu 1918, z nichž tři byli zastřeleni v Rumburku a sedm právě v Boru. Pomník byl rovněž z pískovce, ale za okupace nacisty odstraněn a zničen.

   V roce 1922 Dvořák v Praze vyzdobil novostavbu tehdejší Brněnské banky (čp. 1308-II) na nároží Jindřišské a Panské ulice dvěma rozměrnými pískovcovými reliéfními vlysy. Řadou figur v nich symbolizoval Průmysl (do Panské ulice) a Spořivost (do Jindřišské ulice). Z let 1923-24 a z bílého mramoru jsou Dvořákovy alegorie na portálu (z Jungmannovy ulice) pasáže novostavby paláce Adria (čp. 36-II). V levém koutě je to nadživotní socha Námořníka (symbol obchodu), v pravém Žnečky (symbol zemědělství), a mezi nimi hlava Ochranitelky s rozpaženými pažemi. V roce 1925 pak vyzdobil nároží obchodní akademie na rohu Vinohradské a Blanické ulice nepřehlédnutelnými pískovcovými sochami Pokladníka a Kamelota (do Blanické ulice) a Krejčího a Hutníka (do Vinohradské ulice).

   Z mimopražských realizací jsou to alegorie Války a Míru na průčelí nové radnice v Úpici z roku 1924, zámořského obchodu, textilního průmyslu, truhlářství a železářského průmyslu na průčelí tzv. Machoňovy pasáže v Pardubicích z let 1924-25, rozměrný reliéf s alegorií textilního průmyslu na paláci Steinského v Hradci Králové z let 1926-27 nebo dvě alegorické sochy (Rolník s pluhem, Žena s dítětem) na obecním domě v Benátkách nad Jizerou z let1927-28, vše z pískovce. Z roku 1926 je i bohatá sochařská výzdoba nad portikem novostavby Živnobanky (nyní Komerční banky) v Ostravě, provedená ale ne v přírodním, ale v umělém kameni. V Dvořákově pozůstalosti se zachovala fotografie v literatuře jinak nezmiňovaného reliéfu velkého státního znaku ČSR, zhotoveného v roce 1924 ze sliveneckého mramoru pro naše vyslanectví v Budapešti.

   Nejznámějším Dvořákovým kamenným dílem je sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje na Karlově mostě v Praze. To mělo nahradit barokní sousoší Ignáce z Loyoly (M. Brokof 1711), které se při povodni v září 1890 zřítilo do Vltavy. Jeho zbytky se sice podařilo vyzdvihnout, ale k obnově (na rozdíl od podobně postiženého protějšího sousoší sv. Františka) už nedošlo. Nové sousoší mělo být původně zadáno sochaři Janu Štursovi, ale kvůli jeho tragickému úmrtí z toho sešlo a tak byla v roce 1929 zakázka zadána Karlu Dvořákovi. Ten první model představil komisi v červnu 1931, která jej ale odmítla a tak ho Dvořák musel přepracovat.  Dále ho upravoval a teprve v červnu 1936 byl přijat poloviční model. Ten byl předán sochařské a kamenické škole v Hořicích, která ho v sochařské dílně Karla Jozefa a za pomoci sochaře Františka Haňáka v boháňském pískovci realizovala. Sousoší bylo na most osazeno v polovině srpna 1938, definitivní úpravy prováděl Karel Dvořák se sochařem Otakarem Velinským a dílo bylo kolaudováno 6. října 1938. Sousoší na hrubě otesaném podstavci představuje v nadživotní velikosti kázajícího sv. Metoděje a pod ním sv. Cyrila, který nese na rukách knihu a na ní model rotundy. Zepředu oba bratry-věrozvěsty obklopují zkraje dvě mužské a uprostřed jedna ženská postava, které symbolizují lid moravský, český a slovenský. 

   Stejně významným, i když nedokončeným dílem Karla Dvořáka je figurální reliéfní výplň tří tympanonů západních portálů katedrály sv. Víta v Praze. Ve středním a největším z nich zobrazil v horní hrotité části Ukřižování Krista a ve dvou spodních obdélných vlevo Metání losu o suknici Kristovu a vpravo Oplakávání. Menší tympanon nad portálem v severní věži zobrazuje Klanění sv. Tří králů a stejně velký v jižní věži Nanebevstoupení Páně. Dvořák v roce 1949 vymodeloval skici všech tří reliéfů a poloviční model horní části středního. V té době ale vážně onemocněl a počátkem roku 1950 zemřel. V závěti, sepsané těsně před smrtí, svěřil dokončení díla svému žákovi a asistentovi Ladislavu Píchovi s konkrétními požadavky na úpravu skic a modelu, a ten je také tak dokončil. Hluboké reliéfy s 54 figurami vysekal z mšenského pískovce přímo v lomu Mšené-Lázně sochař Josef Žák a dokončoval je v Bažantnici v Královské zahradě Pražského hradu spolu manželkou, sochařskou Karlou Vobišovou-Žákovou. Střední reliéf (v horní části se signaturou KAREL DVOŘÁK 1949) byl dokončen a osazen v roce 1953, pravý v roce 1955 a levý až v roce 1963.

   Karel Dvořák veškerou svoji uměleckou pozůstalost, téměř tři sta plastik a desítky kreseb, odkázal Národní galerii. Od roku 1963 byla vystavena v samostatné expozici na zámku Kozel u Šťáhlav, ale v roce 1978 převedena zpět do expozic a hlavně depozitářů Národní galerie.

   Akademický sochař Karel Dvořák patřil k našim nejvýznamnějším sochařům první poloviny 20. století. Za krátké, v podstatě jen třicet let trvající období tvůrčího života vytvořil nespočet modelů nejrůznějších sochařských děl. I když z nich byla realizována jen menší část, některá patří k našim nejvýznamnějším dílům. Z těch, která byla reprodukována v kameni, jde především o sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje na Karlově mostě v Praze a figurální výzdobu tří tympanonů na západním průčelí katedrály sv. Víta v Praze. Je vhodné si uměleckou činnost tohoto nadaného a činorodého umělce a jeho přínos našemu výtvarnému umění při příležitosti 120. výročí jeho narození znovu připomenout.  

 

 

Literatura:

Jilemnický, A.: 1984 – Kámen jako událost. Praha.

Jilemnický, I.: 2002 – Nejmladší socha Karlova mostu. In: Kámen 8, č. 3, s. 8.

Karel Dvořák: 1938 – In: Umění 12, s. 90-92.

Klička, T.: 2011 – Karel Dvořák. Seminární práce na VŠUP. (VSUP.cz/11 dvork.pdf).

Krejčí, M.: 1999 – Sousoší sv. Ignáce z Loyoly a sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. In: Zprávy Klubu za starou Prahu, č. 1, s. 10-15.

Pečírka, J.: 1955 – Karel Dvořák. Praha.

Procházka, K.: 1963 – Karel Dvořák. 1893-1950. Životní dílo. Státní zámek Kozel. Plzeň- Praha.

Rybařík, V.: 2011 – Novověká kamenná sochařská díla v katedrále sv. Víta v Praze. In: Časopis Společnosti přátel starožitností 119, č. 2, s. 65-82.

Toman, P.: 1947 – Nový slovník československých výtvarných umělců. 1. díl. Praha, s. 189.

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013